Historie hradu
Hrad Egerberk vybudoval okolo přelomu 13. a 14. století Odolen z Hustopeč z rodu pánů z Chyš. Hrad nazval podle řeky Ohře (něm. Eger) a začal se podle něj titulovat z Egerberka. Prví datovatelný doklad o existenci hradu je z roku 1317, kdy se uvádí Odolenův syn Vilém z Egerberka. Jeho mladší bratr Frycek z Egerberka získal v roce 1322 nedaleké Pětipsy a stal se zakladatelem rodu Pětipeských z Chyš a z Egerbeka.
Kolem poloviny 14. století přešel hrad do rukou příbuzných pánů z Egerberka, pánů ze Šumburka, kteří drželi také nedaleký hrad Perštejn. Za nich se hrad v roce 1352 poprvé výslovně zmiňuje a to jako královské léno, které tehdy přijali bratři Albrecht, Fridrich a Dětřich ze Šumburka. Poslední z nich založil egerberskou rodovou větev, která však již v roce 1385 vymřela.
Hrad zřejmě připadl jako odumřelé léno králi Václavu IV. a ten jej udělil svému oblíbenci Jindřichu Škopkovi z Dubé, který zastával významné úřady nejvyššího komorníka a nejvyššího hofmistra. Jindřich provedl rozsáhlou přestavbu hradu, v rámci níž byl vybudován mimo jiné nový palác, jenž je dominantou hradu. Jindřich zemřel v roce 1395 a jeho četná panství zdědili synové Aleš a Jindřich mladší. Později náležel Jindřichovi mladšímu. Ten jej však okolo roku 1411 prodal nejvyššímu písaři Mikuláši Augustinovému z Prahy, který se pak začal psát z Egerberka. Do jeho nedlouhé vlády spadá uvažovaný pobyt M. Jana Husa na hradě na přelomu let 1412/1413. Mikuláš ale záhy získal hrad Okoř u prahy a Egerberk prodal Vendovi z Ilburka, příslušníkovi dolnolužické větve významného saského rodu. Jeho vláda nad hradě skončila neslavně kolem roku 1440, kdy se hradu zmocnil lstí jeho soused Vilém ze Šumburka, pán na nedalekém Novém Šumburku. Vend byl při tom zajat a byl umořen hlady v hradním sklepení.
Vilém ze Šumburka si hrad dlouho nepodržel a již roku 1443 jej prodal husitskému válečníkovi Jakoubkovi z Vřesovic. Jakoubek později přenechal hrad svému nejstaršímu synu Janovi. Jejich držbu však soudně napadli páni z Ilburka a v roce 1457 jim dal dvorský soud za právo. Páni z Ilburka však o hrad neměli zájem a v roce 1460 jej prodali Bosovi z Fictum.
Fictumové vládli na hradě následujících téměř sto let. Po Bosovi (+1467) následovali synové Dětřich
a Václav. Dětřich štědře podporoval františkánský klášter v Kadani, kde si Fictumové zřídili rodinnou hrobku. Po Dětřichovi následoval v držení syn Bernardin (+1544). Po jeho smrti vládla na hradě vdova Magdalena z Kolovrat (+1581), jejíž náhrobek byl před několika lety nalezen v kadaňském klášteře.
Hrad posléze převzali Bernardinovi synové, ale již v roce 1557 bratři Dětřich a Jiřík hrad svému švagrovi Bohuslavu Felixovi Hasištějnskému z Lobkovic (1517-1583). Bohuslav Felix vlastnil četná další panství. Jeho hlavním sídlem byl Chomutov. Na egerberském panství vystavěl nové sídlo - zámek Felixburk v Rašovicích. V roce 181 také dostál vyvázání hradu z lenní závislosti a vkladu do zemských desk. Po jeho smrti vládla na hradě vdova Anna z Fistum (+1587). Po její smrti prodal syn Bohuslava Felixe Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic v roce 1591 hrad Linhartovi Štampachovi ze Štampachu +1609). Linhart přikoupil v roce 1596 také zámek Felixburk a držel také v okolí četníé další stataky. Z jeho synů ujal Egerberk a Felixburk syn Matyáš. Jemu bylo pro účast na stavovském povstání panství v roce 1622 zkonfikováno.
V roce 1623 prodala královská komora panství Kryštofu Šimonovi z Thunu, který zakoupil také sousední klášterecké panství a Egerberk s Felixburkem k němu připojil. Zatímco zámek Felixburk byl v následujících letech ještě příležitostně využíván ke správním účelům, starý hrad Egerberk byl již nejspíš ponechán svému osudu a definitivně zchátral. Mapa lesů kláštereckého panství z roku 1790 však ještě zachycuje hrad se střechami.